4 roky s Českými mistry: Rozhovor s Konstancií Železnou

Čeští mistři slaví 4. narozeniny. Je to oslava českého umu, kde každé tričko nese unikátní příběh a pomáhá tam, kde je to potřeba. Zatímco v prvním dnešním rozhovoru jsme vyzpovídali Pavla Hrstku, nyní se na celou věc podíváme z druhé strany. Naše pozvání přijala Konstancie Železná, majitelka sbírky Galerie Zlatá husa, která stála u zrodu této myšlenky od samého počátku. Proč se rozhodla „vytáhnout“ mistrovská díla z trezorů přímo do ulic na trička a co pro ni znamená propojovat umění s konkrétní pomocí? Čtěte dál. 

Přečíst si více o Českých mistrech

Galerie Zlatá husa sehrála v projektu Českých mistrů důležitou roli. Jak byste ji popsala? 

Ta role byla podle mě zásadní. Spojení triček CityZen a reprodukce obrazů ze sbírky Galerie Zlatá husa. A byl tu nápad spolupráce. První edice byla na světě! Reprodukce úžasných obrazů českého výtvarného umění na českém tričku.  

Po prvním nápadu přišla myšlenka posunout fungování triko x obraz nebo nápis ještě dál. CityZen zadal profesionální výzkum na celkem velkém vzorku dotazovaných a z něj jsme se dozvěděli, že mladí lidé chtějí být hrdí na to, že jsou Češi, nemají problém to dát světu vědět, ale vlastně nemají jak. A ukázalo se, že tričko je právě ten super nosič, který mladá generace využije. 

První nápad s výtvarnými triky jsme „upekli“ s Martinem Burkoněm, jedním z otců zakladatelů CityZen a mým kamarádem ze studijních gymnaziálních let v Chrudimi. Řekli jsme si, že pokud se do toho společně pustíme, chceme dělat něco, co nás baví a co nám bude přinášet radost, co bude bavit lidi a co také bude pomáhat. Víte, že výtěžek z každého prodaného trička jde na konkrétní charitativní projekt? A to byl základ založení Českých mistrů. 

Vaše cesta k umění ale začala mnohem dřív. Kde se vzala vaše vášeň pro sběratelství? 

Úplně jednoduše. Seznámila jsem se s vášnivým sběratelem umění, se kterým jsem postupně objevovala tenhle úžasný svět. 

Sbírku budujete společně s manželem už řadu let. Jak jste vybírali díla, která se nakonec dostala na produkty Českých mistrů? Byla to spíš srdcová volba, nebo jste přemýšleli i nad tím, co bude fungovat na oblečení? 

Primárně to byla určitě srdcová volba. A také čistě pragmatický výběr s ohledem reprodukcí a autorských práv.  

A také jsme přemýšleli jako zákazníci, kteří si takové tričko budou chtít koupit a nosit. Proto třeba padla volba na motiv Mladého muže s cigaretou od Jaroslava Krále z roku 1934. A to se časem ukázalo, že bylo správně. Tohle tričko bylo jednu dobu nejprodávanějším z celé kolekce Mistrů. 

Jsou to díla, ke kterým máte osobně nejblíž? Máte mezi nimi nějakého „svého“ mistra? 

Jejda, těch je! Je to těžký výběr, protože těch obrazů a soch je jenom v naší sbírce tolik… 

A představte si, kolik úchvatných výtvarných děl je u nás a ve světě. Různá časová období nám nesou spoustu jedinečných záležitostí. 

Ale pokud bych si mohla vybrat, tak je to František Kupka a jeho Sladkosti žití z roku 1929, které naleznete u nás ve sbírce. To je obraz, na který když se podíváte, tak se usmějete. Udělá Vám prostě dobrou náladu. Jde o vtipné zachycení černošského číšníka, který nese na podnose koláče a sklenice, brkne na schodech a při tom, jak padá dolů, se všechno kolem něj roztočí. A ty dokonalé detaily jeho obleku, motýlka a manžet! 

Nádhera! 

Když dnes vidíte umělecké dílo ze sbírky v úplně jiném kontextu – třeba na tričku – co to ve vás vyvolává? 

Upřímně? Radost a takovou vnitřní pýchu, že jsme součástí projektu, který ukazuje, jak jsme v dějinách i v současnosti byli jako Češi šikovní, kreativní, vynalézaví. A že díky tomu, si tohle vše můžeme připomínat. 

A díky našim obrazům na tričkách CityZen, které lidé s oblibou nosí, máme vlastně malou veřejnou venkovní galerii v ulicích. 

Je naopak nějaké dílo, které byste si na sebe sama nikdy nevzala, ale přesto má ve vaší sbírce své pevné místo? 

Určitě. Temné obrazy z doby okupace, druhé světové války, kdy hlavně umělci vyjadřovali obavy z toho, co nás čeká. Třeba obraz od Václava Zykmunda z roku 1941, který se jmenuje Alegorie. Ten ve mně osobně evokuje pochod smrti – pozor jde pouze o můj osobní výklad… 

Projekt Českých mistrů propojuje umění s konkrétní pomocí. Co podle vás přináší – nejen umění, ale i lidem? 

Lehkost. Ukazuje, že za výtvarným uměním nemusíte do galerií, muzeí, do knihoven.  

Ukazuje to, že pokud se Vám nějaký obraz líbí, tak si ho rádi pořídíte ve formě reprodukce plakátu, magnetku, plátěné tašky nebo trička. A máte v tu chvíli svého Čapka nebo Špálu. A pokud tímto nákupem ještě pomůžete tím, že výtěžek poputuje někomu potřebnému, tak vzniká hlubší příběh, ze kterého pak máme radost všichni. 

Dává vám osobně smysl tohle propojení? V čem vidíte jeho největší sílu? 

Kdyby mi to smysl nedávalo, tak to nebudu dělat.  

Pracovně se pohybuji mezi světem složitého podnikání ve službách jako je hotelnictví a gastro, v náročném segmentu zemědělství jako je výroba vína a také ve školství. Čím dál tím více si ale uvědomuji, že si utíkám odpočinout právě k obrazům, na výstavy nejen naše, ale i jiných galerií v Česku i ve světě. Protože tam se zastavím z toho každodenního shonu, posadím se, vydechnu a užívám si tu jedinečnou energii, kterou tam cítíte. 

Vždy říkám na prohlídce výstavy dětem, kteří k nám do galerie chodí na školná exkurze toto. Když malíř maloval obraz, obtiskl v něm svoji duši, aktuální emoci, ten jedinečný okamžik. V dnešní době máte mobily, kde můžete během pár vteřin „nasekat“ desítky obrázků. Který je ale TEN správný? Tohle se jim snažím vysvětlit – že obraz nám přináší právě tu neopakovatelnou autentičnost a unikátnost, kterou by se měly naučit vnímat. 

Také pokud se nám pomocí projektu Čeští mistři a této výtvarné edice dokáže mezi dětmi a mladými lidmi objevit nové nadšence pro české výtvarné umění, tak budu mít ohromnou radost. 

Co byste si přála, aby se díky Českým mistrům podařilo do budoucna? 

Přála bych si, aby tento projekt dál rostl.  

Aby tým, který je za ním, byl kreativní a nápaditý a překvapil nás novými nápady. 

Aby Čeští mistři měli tak skvělé edice jako doposud.  

Aby si nákupem triček lidé uvědomovali, co všechno tady v Česku umíme a uměli jsme. A byli na to hrdí! 

A hlavně, aby Mistři plnili to, na čem jsme se s Martinem shodli na začátku – aby nám dělali radost a pomáhali dál.