Tvrdou disciplínou k dlouhodobému zdraví a spokojenosti. Inspirujte se cestou Lucie Závacké

Lucie, snažila jsem se dát dohromady vše, co děláte a čemu se věnujete a myslím, že to ani nezvládnu pojmout… Můžete nám přiblížit vy, co všechno děláte? 
Dělám toho strašně moc. Mam široký záběr, ale asi to všechno spolu souvisí. Mám svoje sociální sítě, teď je to více lifestylové a více se zaměřuji na zdravý životní styl a na cvičení a snažím se inspirovat ženy ke dvěma věcem. První z toho je, aby se víc hýbaly a staraly se o sebe, protože to je podle mě důležité. Druhá věc je, aby překonávaly samy sebe a aby si nějak plnily svoje sny. 

V návaznosti na to mám svoji platformu, kde dělám přímo koučink na cvičení a na stravu. Dál spravuji sociální sítě klientům, natáčím videa, dělám fotografie. No a napsala jsem v minulosti, jsou to dva roky, tři knížky.  

Ted spouštím jeden svůj obří projekt, o kterém nechci úplně mluvit, protože to ještě není hotové. Ale určitě se máte na co těšit. (pozn. red. Lucie se pustila i do módy a otevřela e-shop) 

Jaký jste jako člověk zaznamenala vývoj od doby, kdy jste založila IG profil „zivotpo30“?  
Je mi 37 let a začínala jsem na Instagramu a s blogem před 8 lety. To jsem byla těhotná s Filípkem, proto si to tak pamatuju. Takže je to víc než 8 let, co jsem takhle aktivní na sociálních sítích. Rozhodně teda můj Instagram zaznamenal můj velký pokrok. Od té doby, co jsem začínala, jsem ušla velmi, velmi dlouhou cestu. Hrozně jsem se hledala v tom, co chci dělat a kam chci směřovat, ale nakonec si myslím, že se to vyprofilovalo celkem hezky. 

Co vás přimělo k tomu, abyste se začala více soustředit na své zdraví a pohodu? 
Ano, ta změna přišla a přišla právě s tím, že jsem začala cvičit. Měla jsem zdravotní problémy. Zhruba před pěti lety, kdy mi vyhřezla ploténka v zádech, jsem se úplně přestala hýbat. Ze dne na den. Dělala mi problém i obyčejná chůze. Dala jsem si ji pak dohromady na klinice, která se na to specializuje, ale od té doby jsem měla hrozný strach cvičit a necítila jsem se dobře. Naštěstí jsem tehdy potkala kamarádku, trenérku, která se mnou začala cvičit.  

Ta má změna přišla s covidem, kdy jsme byli všichni zavření doma a nemohli jsme nic. Jsem člověk, který má hrozně moc energie a potřebovala jsem něco dělat. Cvičila jsem s tou mou trenérkou a jejím manželem online. Cvičila jsem jednou, dvakrát týdně a pak jsem začala intenzitu zvyšovat, až jsem cvičila každý den. Vybudovala jsem si za tu dobu nějakou disciplínu. A to jsem vždycky byla ten typ člověka, co nikdy nic nedotáhnul, co ho vždycky všechno přestalo bavit. 

„Díky disciplíně, kterou jsem si vybudovala, jsem změnila pohled na sebe.“ 

Najednou jsem zjistila, že cvičím čtyři měsíce v kuse a vždycky, když jsem to chtěla vzdát, přišlo takové to „přece to nezahodím jen proto, že se mi nechce“. Takže jsem se naučila cviky, naučila jsem se disciplíně a tohle celé považuju za celý obrat v životě. Díky té disciplíně, kterou jsem si vybudovala, jsem změnila pohled na sebe, svoji práci, napsala jsem tři knížky a pro mě to byl obrovský přínos. Proto se teď specializuji na zdravý životní styl a na cvičení. Snažím se ženám předat to samé a na tuto cestu je také přivést. 

Jaké byly největší výzvy, se kterými jste se setkala během své cesty za zdravějším životním stylem? 
Rozhodně to byla ta disciplína. Porazit svoji lenost, svoje myšlenky proč ne. Vydržet to. Protože s tím se málokdo narodí. To si musí člověk podle mě vypěstovat a naučit se to. Mně se to naštěstí povedlo. Teď, když necvičím třeba týden, dva, nemám problém se k tomu zase vrátit. Už vím, že je to pro mě zvyk na celý život. První rok jsem cvičila každý den, protože jsme věděla, že jakmile jednou vynechám, nebo dvakrát, tak můžu mít problém vrátit se zpátky. Měla jsem takovou vidinu, že když to budu dělat rok, už se toho nikdy nezbavím, a to se i stalo. 

Jak zvládáte všechny aktivity skloubit s rodinou? 
Po pravdě docela dobře. Je to asi především tím, že už mám starší děti. Už chodí sami do školy, na kroužky většinou také. Když byly menší, tak jsme se domluvili s manželem, že teď mám čas sama na sebe a odcvičila jsem si. Musím říct, že když toho bylo hodně a věděla jsem, že nebude čas, tak jsem se přinutila vstát hodně brzo. Třeba i v půl 6. nebo v 5:00, abych si ráno zacvičila a pak už jsem se normálně dál starala o rodinu a svoje záležitosti, nebo práci. Musím říct, že mě se s tou změnou životního stylu změnil i přístup ke stravě, takže se taky snažím dbát na to, abychom doma jedli kvalitně.  

Jaké tipy byste dala ženám, které chtějí začít cvičit, ale nevědí, kde začít? 
Rozhodně začněte, okamžitě. Nenechávejte to na pondělí, nebo od léta. Vždycky je dobré začít hned a doporučila bych vám moji platformu, kde dávám online tréninky, které zvládnou všechny ženy a zvládnou je doma. Nepotřebují k tomu žádné vybavení, maximálně nějakou gumičku. I já jsem takhle začínala a tam jsem si vypěstovala vztah ke cvičení.  

Pokud si nejste jistá svojí disciplínou, poradila bych zaplatit si nějakého trenéra a jít do fitka, kde se člověk bude cítit víc příjemně. Ale rozhodně je důležité to, aby vás to bavilo. Ať mate ze začátku motivaci tam jít. Buďte na to opatrné, protože ta motivace není věčná a není to základ pro to, abyste si dokázaly ten zdravý životní styl udržet dlouhodobě. To se pak zakládá na trošičku jiných základech. 

Jak se vám podařilo udržet motivaci v těžkých chvílích? 
Ta motivace je prvotní vždycky. Je to motivace, když začínáte, ta velká ... pak se musí hledat hluboká, ta vnitřní. Já jsem třeba měla motivaci, aby mě nebolela záda, aby mě nebolel každý pohyb, abych se nebála zvednout děti, abych normálně fungovala i když budu starší. Samozřejmě, taková ta motivace, že chci zhubnout, to je ta prvotní, ale pak se musí hledat ty hluboké, které vás stále drží a posouvají dopředu. 

Druhá věc je, věřit sama v sebe a naučit se neposlouchat to, co mám v hlavě. „Mně se nechce”, „já si ještě chviličku pospím”, „dneska mám těžký den”, „raději bych měla tohle a tohle”, „však si zacvičím zítra”, to známe… ty myšlenky jsem nepotlačila, ale nechala je nechala volně proudit, ať si tam jsou a jen jsem je neposlouchala.  

„Najděte hlubokou vnitřní motivaci a myšlenky typu „dneska se mi nechce“ nechte volně odplout.“ 

Hrozně mi pomáhalo, když jsem měla už z večera na ráno připravené oblečení na cvičení, boty, tašku (pokud jsem šla do fitka), pokud jsem cvičila doma, tak karimatku. Takže jsem neposlouchala hlavu, oblékla jsem se a šla. Nebo si zapnula online trénink, sledovala obrazovku a už jsem nepřemýšlela, ale cvičila. To mě hrozně hnalo dopředu. A když už ušel nějaký ten čas, dva, tři měsíce, přišly věty typu „půjdu, protože nezahodím to, čeho jsem dosáhla”, „přece se nevrátím tam, kde jsem byla”. 

Jak důležitá je pro vás podpora od ostatních žen a jak ji vnímáte ve své komunitě? 
V podstatě, teď to bude znít asi strašně, není. Už jsem ve fázi, kdy nepotřebuji žádnou podporu od okolí. Já už si dělám věci tak, jak já chci a věřím sama sobě. A moje výsledky jsou mojí odměnou. Ale rozhodně vím, že pokud ženy začínají, tak je fajn mít podporu. Nejen ostatních žen, ale mít podporu třeba i v partnerovi, v rodině. Někdo to může mít jako důležitý bod. Ono se to ve více lidech vždycky lépe táhne. Proto někdy říkám, že je lepší mít trenéra, protože ten vám tu podporu dá a bude vás i motivovat. 

Jakou roli hraje móda a osobní styl ve vaší cestě za sebevědomím? 
Móda u mě hraje velkou roli a přichází to ruku v ruce i se cvičením, s tím staráním se o sebe. Ač to může znít povrchně, tak pro mě to, jak člověk vypadá, je odrazem toho, jak se cítí uvnitř. Když o sebe nepečujeme a je nám to úplně šumák, asi se nemáme rádi tak, jak bychom měli. Tím nemyslím, že máme trávit hodiny u zrcadla, ale péče o své tělo jako cvičení, péče o to, co jím a jak se o sebe starám a jak vypadám, jsou pro mě věci propletené. Vytvářejí celek. Když vidím nějakou ženu, poznám už jen z jejího výrazu, jak se „nosí“, jestli je sama se sebou spokojená. 

Co pro vás znamená nosit CityZen a jaký pocit vám to přináší? 
Já mám tuhle značku ráda z několika důvodů. První z nich je ten, že mám ráda, jak jsou trička funkční. Moc se sice nepotím, ale jsem ráda, že třeba v létě, když mám CityZen trička, nejsou vidět žádné koláče a nejdou cítit.  

Další věc je, že absolutně skvěle sedí, jsou příjemné na nošení, což já mám hrozně ráda, a je vidět ta kvalita šití. Látky jsou pevné, neprosvítají, ta gramáž je opravdu vysoká. A poslední důvod, co mám na CityZen ráda, je to, že jsou vaše kousky basic. Když se ženami mluvím o módě, vždycky přizvukuju, že basic kousky jsou v šatníku opravdu důležité. Je to základ, který unosíme opravdu ke všemu, k džínům, k šortkám nebo sukním. 

Vybrat si basic tričko

Co nosíte nejraději? 
Můj styl je celkově hrozně ženský. Takže když už si můžu něco vybrat, tak to jsou šaty, je to sukně. Jsou to kozačky a vždycky, aby bylo vidět tu ženskou siluetu a ten elegantní šmrnc. Nejsem moc na trendy, spíš mám ve svém šatníku věci, které můžu nosit několik sezón a nikdy nevyjdou z módy. Tohle se snažím vždycky komunikovat, že trendy jsou fajn, ale je vždycky lepší mít kvalitní věci, které nám vydrží déle a z módy nikdy nevyjdou. 

„Trendy jsou fajn, ale je vždycky lepší mít kvalitní věci, které nám vydrží déle a z módy nikdy nevyjdou,“ 

Co byste chtěla vzkázat ženám, které mají svůj sen? 
Je to jedna jediná věc. NEBOJTE SE. Myslím si, že strach je pro nás všechny brzdou, kvůli které neuděláme spoustu věcí, rozhodnutí, které by nás mohly posunout. Pokud nejde o život nebo živobytí, zariskujte. I s tímto by mohla pomoci disciplína a věřit v sama sebe, aby člověk dokázal udělat krok do neznáma, mimo komfortní zónu.  

Jak byste popsala proměnu svého životního stylu? 
Mám více optimistický pohled na svět. Vím, že když něco začnu, pustím se do toho na 100 %, a dokončím to. I když to stojí hrozně moc práce, je tam moc hrbolů a překážek, dotáhnu to do zdárného konce. Což tak rozhodně dřív nebylo.  

Jak byste se charakterizovala dvěma nebo třemi slovy? 
Nejtěžší na konec. (smích) Rozhodně to bude kreativní, rozhodně to bude disciplinovaná a možná to bude i spontánní. 

Lucie Závacká je inspirativní žena, manželka a máma, která se věnuje koučinku v oblasti cvičení a výživy, spravuje sociální sítě svým klientům a je autorkou tří knih. Její vášeň pro zdravý životní styl vychází z vlastní zkušenosti, kdy jí pohyb pomohl překonat zdravotní problémy a změnit životní přístup. Skrze své sociální sítě a platformu herohero motivuje ženy k pohybu, disciplíně a seberealizaci. Sledujte její cestu na Instagramu @zivotpo30ce. 

Autoři: Marie Šírková, Nikola Nevečeřalová